Gin je alkoholický nápoj s typicky výraznou nahořklou chutí, kterou mu dodává hlavní ingredience ginu, kterou jsou bobule z jalovce. Původně gin vznikl ve středověku jako bylinný lék na různé nemoci, hlavně na onemocnění ledvin. Postupně se však z oblasti medicíny přesunul do oblasti alkoholických nápojů. V dnešní době má gin mnoho podob a stal se jednou z nejširších kategorií v oblasti alkoholických nápojů. V ginu se střídá mnoho druhů koření či plodů, vyrábí se různými způsoby, ale všechny druhy sjednocuje právě hlavní ingredience a tou jsou právě bobule z jalovce.
Slovo gin vzniklo jako zkrácenina zastaralého Anglického slova „genever“ v překladu jalovec. Slovo genever je holandského původu a odkazuje na latinský výraz „juniperus“ tedy opět jalovec.
Hlavní ingrediencí ginu je jalovec, ale používá se mnoho dalších rostlin, které dotváří chuť ginu jako například: citrusové plody, anýz, andělika, lékořice, mandle, baobab, koriandr, muškátový oříšek a mnoho dalších.
Historie
Všeobecně se má za to, že gin vynalezl Holandský lékař Franciscus Sylvius někdy v roce 1650 jakožto lék na nemoci ledvin. Nicméně první zmínky o ginu můžeme najít v divedelní hře Vévoda Milánský od Filipa Massingera v roce 1623, kdy měl Sylvius pouhých 9 let. S největší pravděpodobností nápoj obdobný ginu vznikl kdysi v období 80-ti leté války mezi Španělskem a Holandskem, kdy britské jednotky pomáhající bránit Antverpy používali termín „Holandská kuráž“ pro vojáky opojené nápojem, který je uklidnil a dodal jim kuráž v boji.
V průběhu 17. století mnoho malých palíren v Nizozemsku výrazně zpopularizovali jalovec, ale i jiné byliny známe z ginu jako například koriandr, anýz, kmín a mnoho dalších, když je přidávali do různých destilátů a dokonce i do vín. V průběhu 17. století se gin dostává i na Britské ostrovy, hlavně zásluhou Wiliama Oranžského, správce Holandska, když byl dosazen na Britský trůn. Nejdříve však v takříkajíc v podpultové či surové formě, protože se místo jalovce často používal terpentýn.
Obliba ginu v Anglii narostla především v průběhu 18. století, kdy byla povolená nelicencovaná výroba ginu, a zahraniční alkoholické nápoje byly zatíženy vysokým clem. To vytvořilo trh velice nekvalitního ginu, avšak levného, proto si gin začali kupovat i chudší vrstvy obyvatel. Gin získal velice pofidérní reputaci a dodnes v angličtině existuje několik slovních spojení se slovem gin, odkazující na opilectví, bary podivné reputace apod. V té době se gin pil jako voda, doslova. Mnoho obyvatel Londýna v té době pilo radši destilovaný gin než znečištěnou vodu. Gin byl bohužel tak rozšířen, až způsoboval nemalé sociální problémy, včetně rostoucí úmrtnosti. Tento znepokojivý vývoj se povedlo dostat pod kontrolu až v roce 1751, kdy se povedlo prosadit pouze licencovanou výrobu a prodej ginu, nicméně tomuto kroku předcházelo mnoho nepokojů a rebelií mezi obyvateli.
V průběhu času se vyvinulo mnoho forem ginu. Nejdříve se gin běžně vyráběl v klasickém měděném kotli. V 19. století se často přidával cukr, vznikl o něco jemnější a sladší gin znám jako „Old Tom style“, velice oblíben začátkem 20. století. S příchodem kontinuální destilace, která umožňovala vyrábět nápoje o něco více neutrální, vzniká „London Dry style“.
V tropických koloniích se běžně k léčbě malárie používal tonik, neboli spíše hlavní ingredience toniku, chinin. Právě vojáci v koloniích vymysleli dodnes známou kombinaci ginu a toniku, když si chtěl zpříjemnit chuť hořkého toniku.
Dnes je gin ve světě velice populární, většinou v nějakém jednoduchém koktejlu, jako je právě gin & tonik, ale například i martini a mnoho dalších.
Druhy ginu
V průběhu času se vyvinulo mnoho podob a příchutí ginu avšak v Evropské legislativě můžeme dnes najít 4 základní druhy ginu.
Alkoholické nápoje s příchutí jalovce neboli jalovcové lihoviny. Tyto nápoje vznikají z neutrálních destilátů. Většinou je základem obilí, které se destiluje v měděném kotli a v druhé destilaci se přidávají různé byliny a samozřejmě jalovec. Je to snad nejstarší druh ginu. Dle zákonů by měl takový gin obsahovat alespoň 30% alkoholu.
Gin. Tento nápoj taktéž vzniká z neutrálních destilátů, většinou obilného původu, ale na rozdíl od prvního nápoje tento gin nedostává jalovcovou příchuť pomocí další destilace, nýbrž pouhým přimícháním jalovce k obilnému lihu.
Destilovaný gin. Tento gin vzniká redestilací čistého lihu za přítomností jalovce a dalších bylin.
London gin. Tento gin vzniká z lihu s nejvyšším možným procentem alkoholu, opět nejčastěji obilného původu. Tento líh prochází redestilací za přítomnosti jalovce a dalších bylin, ale bez přidaného cukru či barviv pouze ředěn vodou. Tento druh ginu se označuje taktéž jako „dry gin“.
Gin, destilovaný gin a London gin by měli mít minimální obsah alkoholu 37,5%. V USA je vyžadováno alespoň 40% alkoholu v ginu.
Některé zákonné klasifikace vyžadují i geografický původ ginů, zde se například objevuje pro nás známa Slovenská borovička.
Způsoby výroby
Dnes rozlišujeme tři různé způsoby výroby ginu.
Tradičně byl gin vyráběn v měděném kotli, neboli periodický destilační kotel, vyráběn z mědi. Nejdříve se destiluje fermentované obilí a poté v další destilací se přidávají byliny a další ochucovadla, které vytváří typickou chuť ginu. Někdy se gin destiluje i víckrát a postupně se v každé destilací přidávají další a další ingredience. Často se tento druh ginu na konci destilace nechá dozrát v dřevěném barelu.
S příchodem kontinuální destilace se vyvinul i nový druh výroby ginu. V kontinuálním destilačním přístroji se nejdříve vydestiluje neutrální alkohol, nejčastěji opět z obilí, ale používají se i levnější suroviny jako například brambory. Díky kontinuálnímu destilačnímu přístroji vznikne téměř čistý líh. Poté je tento vysoce koncentrovaný líh opět vydestilován, tentokrát v klasickém měděném kotli, společně s rostlinnými složkami ginu. Většinou jsou tyto botanické složky umístněný do koše a pověšeny do horní části kotle. Poté výpary alkoholu procházejí košem a získávají chuť a vůní z botanických ingrediencí. Touto metodou je chuť ginu méně výrazná a celkově je gin sušší. Takto se vyrábí destilovaný gin a gin Londýnského typu. Rozdíl nastává v posledním kroku, zda je do ginu přidán cukr nebo další ingredience nebo gin zůstává dry.
Poslední metodou je pouhé přimíchání bylinných složek do neutrálního alkoholu. I když je tento nápoj pořád označován jako gin, v odborných kruzích je tato metoda považována za pouhou náhražku destilovaných ginů.
Vybírejte kvalitní giny od Pana Alfréda zde. Na zdraví!